Honza celý život tvoří – jako režisér, producent i vypravěč hledá způsoby, jak svět uchopit a znovu ho sdílet. Učil, organizoval výtvarné workshopy a vytvářel vzdělávací platformy. Věří, že umění je klíčem k pochopení i hravosti – pomáhá nám objevovat, ptát se a nezapomenout, že svět, který žijeme, je náš výtvor. Práci ve ScioArt vnímá jako přirozené pokračování všeho, co má rád.

Daniela původně vystudovala práva, ale už delší dobu se věnuje vzdělávání a vedení týmů v komunitních a smysluplných projektech. Věří, že když dítě zažije přijetí a respekt, najde odvahu objevovat sebe i svět kolem. Umění pro ni představuje způsob, jak se vyjadřovat, růst a hledat vlastní cestu. S radostí zpívá ve sboru pro bývalé nezpěváky.

Agáta studuje na Fakultě Ladislava Sutnara v ateliéru Didaktická ilustrace. Při tvorbě pracuje primárně s ilustrací. Klade důraz na experimentování s materiálem, barvami a také na dialog samotného díla s pozorovateli. Svou praxi s dětmi získala především ve skautské organizaci, kde mimo jiné působila tři roky jako vedoucí oddílu.

Anička je architektka, která si užívá procházky po městech i horách. Ráda zkoumá prostředí kolem nás, přemýšlí o něm a aktivně ho formuje. Nejvíce ji těší, když tento proces může sdílet s dětmi – jejich upřímnost a energie ji inspirují a vidí v nich naši budoucnost.

Ester Hauser vystudovala Konzervatoř Duncan centre a obor Choreografie a režie na HAMU. Je spoluzakladatelkou uměleckého spolku SPOLK kolektiv, kde působí jako choreografka i performerka. Ve své autorské tvorbě i pedagogické práci se soustřeďuje na hledání autentického pohybu prostřednictvím improvizace a propojováním pohybu s divadelními principy a výtvarným uměním. 

Jana je metodická a pedagogická podpora pro všechny průvodce ve ScioArt. Má bohaté zkušenosti s pedagogickým vedením dětí i s organizací uměleckého interdisciplinárního festivalu. Sama je výtvarně činná.

​Petr působí na kytarové klubové scéně dvacet let a má zkušenosti se skládáním pro divadlo. Učí na kytaru a snaží se předat nabyté zkušenosti nejen ve hře. Hudbu vnímá jako komunikační prostředek a formu transcendence s územím nacházejícím se mimo časoprostor.